Příspěvky

Progresivní nové materiály jsou nízkoemisní a cirkulární. Recyklovaný beton, dřevo, houbové mycelium nebo materiály ze zbytkových surovin (tzv. recykláty) mohou brzy nahradit či doplnit řadu tradičně používaných materiálů. A to díky svým unikátním vlastnostem, kterými jim snadno konkurují, jak jsme vysvětlili v článku 7 udržitelných materiálů, které mění ekonomickou realitu. Přesto však jejich zavedení do praxe vázne. Proč tomu tak je a co se s tím dá dělat?

Když je legislativa pozadu 

Ačkoli v některých oblastech se legislativa projevila jako dobrý pomocník, někde naopak situaci značně ztěžuje. A to především rigidním systémem legislativních norem, které vychází ze zastaralých technických poznatků a ekonomických přístupů. Typicky je tomu například v sektoru stavebnictví a možnostech použití dřeva pro výstavbu bytových domů, které je v českém prostředí značně limitováno požárními normami. Zatímco v řadě evropských zemí se tak mohou bez problémů stavět domy s dřevěnou konstrukcí až do výše 15 pater, v České republice umožňují požární normy výstavbu pouze do výše 4 pater.

Na legislativní překážky naráží v praxi i řada recyklovaných materiálů nebo materiály či produkty vyrobené ze zbytkových surovin. Aktuální právní normy, které upravují nakládání s odpady, stěžují rozvoj cirkulárních principů. Když je materiál odpadem, musí se s ním totiž nakládat dle odpadové legislativy. Firmy často dané normy neznají, nemají potřebná povolení od úřadů pro nakládání s odpady a pod. Právě ve stavebnictví nebo v potravinářském průmyslu byla situace nejpřísnější. To se však postupně mění, například stavební odpad již nepodléhá zákonu o odpadech, což dává zpracovatelům spoustu nových možností. Podobně vyšla legislativa vstříc i gastroodpadu, která dostal zelenou jako palivo do bioplynových stanic a v dohledné době se zřejmě dočkáme dalších legislativních úprav, které budou podporovat cirkulární zacházení s odpadem jakožto cenné suroviny,” komentuje směřování legislativy Albert Schandl, konzultant CIRA Advisory.

Nové udržitelné materiály naráží na bariéry dodavatelských řetězců

Řada výrobců a obchodníků, kteří vyrábí nebo přeprodávají nové a nízkoemisní materiály, požaduje po svých odběratelích mnohdy odběr určitého minimálního množství materiálu, a to často od 1 tuny, 1 000 ks atd.

A to jsou v praxi nesplnitelné požadavky pro malé firmy, začínající start-upy, nebo testovací výroby, které by paradoxně měly o tyto nové druhy materiálů velký zájem. Takové objemy materiálu jsou totiž pro tyto malé podniky složitě ufinancovatelné nebo příliš riskantní. Příkladem mohou být obalové materiály z houbového mycelia pro menší e-shopy. Pokud je e-shop nucen hned napoprvé odebrat tisíce kusů, zvolí raději tradičnější obalové varianty, s nimiž má zkušenosti a neohrozí jeho cash-flow. Jiným důvodem je situace, kdy začínající firmy ještě nemají vybudovanou adekvátní poptávku, proto jednoduše nemohou odebírat tak velké objemy,” komentuje Milan Suchý, konzultant a odborník pro e-commerce v CIRA Advisory.

Podobně situaci neulehčuje ani opačný případ logistického řetězce, a to velcí odběratelé jako maloobchodní řetězce nebo velké e-shopy. Ti, pokud už jsou ochotni zavést do prodeje nové a ze strany poptávky prozatím neodzkoušené produkty, mnohdy požadují od začátku po svých dodavatelích množství produktů, které pokryje celou síť prodejních poboček. To ale opět znamená množství často v řádech tun nebo tisíců kusů produktů, což nejsou malé firmy – výrobci progresivních materiálů – schopné dodat. Často jsou totiž ve fázi testování svých nových produktů a nemají tak veliké výrobní kapacity.

Jedním z hlavních důvodů, proč se také progresivní materiály nedaří v rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce prosadit, je neochota zavedených firem dělat změny (o tom více v posledním bodě tohoto článku). „Řešením by tak bylo akceptovat v dodavatelsko-logistickém řetězci individuální podmínky, pokud jde o množství odebíraných produktů z nových materiálů. V rámci pilotních projektů by se nový materiál postupně otestoval a zpropagoval. Podobně, jako to vidíme u pilotních projektů zálohování PET lahví v ČR. V dlouhodobém horizontu z toho budou těžit všechny strany dodavatelsko-logistického řetězce, spotřebitel i naše planeta,” komentuje možnou cestu Milan Suchý.

Firmy mohou mít špatné zkušenosti s některými typy nových materiálů, například s bioplasty

Některé firmy se však už po špatných zkušenostech a nařčení z greenwashingu ostýchají prodávat nebo testovat nové druhy materiálů a produkty z nich vyrobené. Příkladem mohou být zkušenosti firem s výrobky z bioplastů, které jejich výrobci šikovně zpropagovali a napomohli tak jejich rozšíření v praxi. Potíž je, že výrobci bioplastových materiálů zatajili (a zřejmě možná ani nezkoumali) některé negativní dopady, které s sebou používání bioplastů nese:

“A to například problematickou recyklaci – většina bioplastů se totiž nesmí dostat do kontejneru na plastový odpad, což velká část spotřebitelů stále netuší, neboť výrobci bioplastů toto nedostatečně komunikují. Diskutabilní je i prodejci bioplastových obalů často zmiňovaná kompostovatelnost, která je mnohdy možná pouze ve speciálně upravených podmínkách velkých kompostáren. A v neposlední řadě výrobci bioplastu často neřeší ekologickou stopu výroby tohoto materiálu. Není tak raritou, že zemědělská půda a plodiny jsou pěstovány jen za ekonomickým účelem výroby bioplastových materiálů, a to za cenu enormního využívání zemědělské půdy a vodních zdrojů,” vysvětluje kontext výroby bioplastů Albert Schandl.

Teprve po otestování vlastností a dopadů bioplastového materiálu se začalo veřejně mluvit také o jeho nevýhodách. To už však bylo pro řadu firem pozdě – do bioplastů investovaly velké množství zdrojů, a to jak do zavedení tohoto materiálu do výroby, tak i do komunikace směrem ke spotřebitelům. Po tomto úsilí tak pro ně musí být velmi frustrující dočkat se negativních ohlasů a anticen kvůli greenwashingu, jako se to stalo například společnosti Rohlík.cz

Co mohou tedy firmy udělat, aby se vyvarovaly takových nepříjemných zkušeností? “Dá se říct důvěřuj, ale prověřuj. Pokud mi obchodní zástupce firmy nabízí nový materiál, ale předkládá mi pouze samá pozitiva, je dobré se zeptat i na možné obtíže spojené s používáním tohoto materiálu. Pokud je to možné, je dobré nechat si vypracovat studii od nezávislé strany a zjistit všechny vlastnosti a dopady, které jsou s tímto novým druhem materiálu spojené. Nebo se podívat, jestli už podobné studie nevznikly. Jednoznačně to tedy znamená zjistit si více informací, případně materiál testovat i ve své výrobě, pokud mám možnost,” doporučuje Schandl.

Poslechněte si epizodu našeho podcastu LOOPA o bioplastech s organizací KOKOZA.

Zavedení nových materiálů stojí v cestě i pohodlí firem a neochota dělat změny

Spousta firem se zavedení nových druhů materiálů vyhýbá i z mnohem jednoduššího důvodu – nic je totiž nenutí. Alespoň prozatím. S tímto přístupem do určité míry sice zamávala materiálová krize, která se v období covidu a vypuknutí války na Ukrajině prohnala světem. Stále to však řadu firem nepřesvědčilo, aby udělaly ve svých výrobách a provozech nějaké změny. A to i přes nedostupnost a rostoucí ceny některých donedávna levných materiálů.

“Je však dobré sledovat i výhled a směřování ekonomické reality do budoucna. A s tím nově vznikající legislativu, která se právě snaží bojovat proti laxnosti některých firem. Například zmiňovaným bioplastům může ztížit situaci zpřísnění evropské legislativy k tématu greenwashingu. A to naopak může otevřít dveře jiným druhům materiálů, které mohou bioplasty efektivně nahradit. Spoustu příležitostí přinese do oblasti materiálových toků také zavedení digitálních pasů, které mají pro první vybraná odvětví vstoupit v platnost už příští rok. Firmy, které tyto trendy nesledují, se tak mohou snadno připravit o řadu obchodních příležitostí,” zdůrazňuje Schandl.

udržitelné materiály

Plasty, kovy, papír a sklo nemohou zůstat jedinými druhy materiálů současné ekonomické produkce, pokud firmy chtějí dosáhnout svých udržitelných cílů. Existuje však i řada nových a progresivních nízkoemisních materiálů, které se svými vlastnostmi těmto tradičním materiálům nejen vyrovnají, ale mají i řadu dalších výhod, kterými jim mohou snadno konkurovat. Jaké materiály se tedy mohou stát hybateli změn v již zavedené rutině výrobních podniků? A jaké mají výhody? To si shrneme v prvním dílu článku o nových materiálech.

Nové druhy udržitelných materiálů – jejich výhody a příklady z praxe

 

Recyklovaný beton

Stavebnictví se potýká nejen s výrazným nárůstem cen stavebních materiálů, ale také s enormní produkcí stavebního a demoličního odpadu. Ten většinou končí na skládkách bez dalšího využití. Právě s tlakem na eliminaci tohoto odpadu a snahou o snížení cen drahých stavebních materiálů se však objevují snahy o cirkulární využití i tohoto odpadu. A to ve formě recyklovaného betonu, který začala vyrábět například společnost Skanska pod obchodní značkou Rebetong nebo česká firma Cementum.

Cirkulární principy při hospodaření s materiály můžou výrazně snížit globální poptávku po těžbě primárních stavebních surovin, jakými jsou např. písek a štěrk, a to až o jednu třetinu, jak plyne z nejnovější analýzy Circularity Gap Report 2023.

Recyklovaný beton může sloužit jako nový stavební materiál, a to jak pro stavbu domů, tak i jako podkladová vrstva některých ploch (dlažby pro pěší a pod.) Oproti standardnímu betonu má technická omezení, např. nižší nosnost. Možnosti jeho využití společnost Skanska postupně testuje v rámci svých projektů.  Použitím 1 mrecyklovaného betonu lze ušetřit až tunu přírodního kameniva (štěrku a písku), několik kilogramů cementu a přibližně 100 litrů vody. Výrazně se snižují i náklady na přepravu, které jsou spojené s nákupem materiálu na výrobu nového betonu. Recyklovaný beton má zároveň nižší koeficient tepelné vodivosti oproti klasickému betonu, čímž se podstatně snižuje také energetická náročnost budov a vznik městských tepelných ostrovů.

Dřevo jako „nový“ stavební materiál pro bytové domy

Ačkoli dřevo není novým materiálem, na jeho použití ve stavebnictví se v důsledku rozmachu jiných materiálů poněkud zapomnělo. Kromě výstavby chat a rekreačních objektů však může dřevo plně sloužit jako stavební materiál i pro stavbu rodinných a bytových domů. Právě o to se snaží i evropská iniciativa Wood4Bauhaus, a to včetně zavedení cirkulárních principů do stavebnictví a propagaci tzv. zelených budov. Reálné projekty už lze v tomto směru vidět například v podobě Radlického Dřeváku společnosti Skanska.

Jednou z bariér stavebního průmyslu, které brání používání dřeva pro výstavbu vysokopodlažních domů, je i česká legislativa, jak komentuje i Radek Oslizl ze společnosti Novatop pro podcast Loopa o udržitelných stavebních materiálech. Více o bariérách v používání nových typů materiálů píšeme také v druhém dílu článku Nové druhy materiálů – co brání jejich zavedení do praxe a jaká se nabízí řešení? 

Loopa podcast

Jednou z bariér stavebního průmyslu, které brání používání dřeva pro výstavbu vysokopodlažních domů, je i česká legislativa, jak komentuje Radek Oslizle ze společnosti Novatop pro podcast Loopa.

 

Konopí pro textil i stavebnictví

Konopí se dříve běžně používalo pro tvorbu textilních vláken a výrobu oblečení. Přesto jej v posledních stoletích de facto nahradila bavlna, která je snadnější na zpracování textilního vlákna. Produkce bavlny je však ve srovnání s pěstováním technického konopí extrémně neekologická. Pro vypěstování 1 kilogramu bavlny, které stačí na vytvoření zhruba 4 triček, je použito až na 10 tisíc litrů vody. Právě náročnost pěstování bavlny na vodní zdroje stojí například za ekologickou katastrofou v podobě vysychání Aralského jezera.

Náročná je bavlna i na spotřebu herbicidů a pesticidů. V tomto ohledu je konopí mnohem odolnější a na samotné pěstování mu stačí dešťová voda. Proto je možné pěstovat jej snadno kdekoliv na zemi. Pro tvorbu svého oblečení vsadila na textilní vlákno například česká firma Bohempia, která v Česku technické konopí i pěstuje. A nespotřebované pazdeří z rostliny má v plánu prodávat jako materiál do stavebnictví. Z něj se vyrábí konopný beton, který má lepší izolační vlastnosti než klasický beton a zároveň je propustnější, čímž si snadněji poradí i s vlhkostí.

Houbové mycelium pro logistiku

Ačkoli houby byly až do nedávna zálibou pouze vášnivých houbařů, nyní se ukazuje, že potenciál tohoto organismu spočívá i v tvorbě tzv. houbového mycelia. To vzniká ze směsi organického původu, kterých se nechá prorůstat vhodná kultura hub. V tomto ohledu je oblíbená například houba reishi, kterou zvolila i česká firma Myco. Pro celý proces růstu houbového mycelia zároveň stačí běžná pokojová teplota, čímž tento materiál ve fázi své výroby silně konkuruje i plastům, které pro svou výrobu potřebují teplotu až okolo 300 stupňů Celsia.

Právě v kontextu plastů se o houbovém myceliu hovoří jako o možné adekvátní náhradě, která je nejen levnější, ale i ekologičtější na výrobu. V suchém prostředí má totiž tento materiál stabilní vlastnosti až po desítky let. Ve vlhkém prostředí se naopak snadno rozloží do 8 týdnů.

Na malosériové výrobě obalů s houbového mycelia se nyní testováním podílí například výrobce čajů společnost Sonnentor. Díky svým vlastnostem by se však do budoucna mohl materiál osvědčit také ve stavebnictví nebo v textilním průmyslu, což nyní Myco testuje ve spolupráci s chemickou fakultou VUT Brno a Akademií věd.

Obaly z houbového mycelia od Myco.cz

Obaly z houbového mycelia. zdroj: Myco.cz

Materiály ze zbytkových surovin

Z pohledu udržitelnosti není nic lepšího, než využívat odpad, který vznikl v rámci ekonomické produkce nebo po spotřebování produktu. Tímto způsobem se dá zpracovat kávová sedlina, kterou pomocí kaskádové recyklace přetváří například společnost Hydal na kávovou kosmetiku.

Velký potenciál tkví i ve zpracování dalšího gastroodpadu, například fritovacího oleje. Z něj vytvořený biopolymer rovněž slouží pro výrobu kosmetiky. Mezi další nízkoemisní materiály ze zbytkových surovin patří třeba textilní vlákna z kokosových ořechů, ananasových listů (Piňatex) nebo banánových slupek (Bananatex).

“Je potřeba ale říci, že tyto materiály mají z pohledu udržitelnosti smysl pouze, pokud jsou skutečně získávány z odpadu. Tedy nevznikají umělé plantáže, kde se plodina pěstuje jen pro to, aby se z ní stala ekonomická surovina, jako se to stalo například s některými plodinami používanými pro výrobu bioplastů (typicky kukuřice) nebo s řepkou olejkou pro přidávání do biopaliv. Firmy, které mají zájem o tyto nové textilie, by si tedy měly pečlivě ověřovat, jakým způsobem výrobci textilní vlákna skutečně získávají,” komentuje důležitost zpracování těchto surovin Albert Schandl.

Za zbytkové suroviny lze považovat i odpadní produkty, které vznikají přímo ve výrobě v rámci daného výrobního závodu. Tímto způsobem zpracovává například česká firma Plastia odpadní plastový granulát, který vzniká při výrobě jejich zahradních a pěstitelských výrobků. V některých produktech pak tento odpadní regranulát tvoří až 100 % složení produktu.

Cestou zpracování zbytkových surovin se vydala i česká automobilka Škoda, a to na výrobu textilních potahů sedaček. Ve spolupráci s firmami SAGE Automotive Interiors a AUNDE tak vyvíjí textilní materiály z recyklovaných plastových lahví, díky nimž se potahové textilie vyznačují vysokou odolností.

Korek místo kůže zvířat

V evropském prostředí dává smysl i použití korku, který je hojně pěstován v Portugalsku. Díky tomu, že je korek lehký, pružný, voděodolný a zároveň dobře izoluje hluk i teplo, tak je vhodný pro použití například ve stavebnictví, a to na izolační desky nebo podlahovou krytinu. Z korku se však vyrábí i textilní materiál, který pro svou odolnost a nepropustnost vody může být vhodnou náhradou za kožené materiály, jejichž výroba se pojí s etickou otázkou chovu a zabíjení zvířat pro získávání textilní kůže.

Upcyklované materiály

Materiálem může být i to, co tak na první pohled nevypadá, jak jsme si uvedli už výše u zbytkových surovin. Jako materiál k výrobě nových produktů se dají použít i věci, které už dosloužily svému účelu. Tomuto procesu použití starých produktů na výrobu nových věcí se říká upcyklace a lze takto zpracovat třeba staré plachty z aut, autopásy, skleněné lahve od vína nebo i gramodesky, jak dokazují v ostravské firmě Navzdory.

Pod rukama šikovných designérů tak vznikají nové produkty jako tašky, batohy, skleněné misky nebo nástěnné hodiny. Fantazii se meze nekladou a hranice jsou dané pouze vlastnostmi daného upcyklovaného produktu.

Proč se i přes řadu výhod tyto nové materiály používají ve výrobě stále pouze v malém množství? Tím se zabýváme ve druhém dílu článku Nové druhy materiálů – co brání jejich zavedení do praxe a jaká se nabízí řešení? 

Pražská tržnice je bývalý průmyslový areál v širším centru hlavního města, který už několik let poskytuje veřejnosti prostor na vzájemné setkávání, pořádání trhů nebo gastronomické zážitky. Aktuální stav Tržnice ale neodpovídá moderním standardům a hlavní město Praha proto začalo s plány rekonstrukce. Jedním z konceptů na renovaci prostor je také vznik edukativního re-use centra v Hale 39, tzv. Cirkulárního domu. Zde se bude moci veřejnost vzdělávat o tématu cirkulární ekonomiky. A jak se na vzniku tohoto re-use centra podílela CIRAA? Co vše bude součástí Cirkulárního domu a co jsme doporučili pro jeho provoz?

Koncept pražského Cirkulárního domu konzultovalo 10 českých a zahraničních re-use center

“Pro vznik Cirkulárního domu se ukázalo jako zásadní vybrat vhodného provozovatele. Ten by měl mít nejen dostatečné know-how pro provoz takového centra, ale také by měl být schopen dostát požadavkům zadavatele, Pražské tržnice,” zdůrazňuje Albert Schandl, konzultant CIRA Advisory. “V prvním kroku jsme se tedy zaměřili nejprve na rešerše a konzultace s provozovateli několika re-use center a podobných provozů z ČR  zahraničí, abychom zjistili podrobné informace o provozu těchto center přímo od lidí z praxe.”

Osloveno bylo celkem 10 českých a zahraničních organizací z re-use komunity. Z hloubkových individuálních rozhovorů s těmito organizacemi jsme následně vypracovali přehlednou SWOT analýzu s profily možných a vhodných provozovatelů Cirkulárního domu. A neopomenuli jsme ani na možné funkční business modely a definování cílových skupin, které mohou mít o aktivity Cirkulárního domu zájem.

Základem re-use centra je správně zvolený obchodní model i aktivity pro veřejnost

“Ve druhém kroku jsme se se vzniklými podklady zaměřili na vypracování konkrétního business modelu, který odpovídá potřebám a cílům Pražské tržnice. V intenzivní kooperaci s týmem Tržnice jsme vypracovali tematickou náplň re-use centra, a to s popisem jednotlivých služeb, které budou v centru provozovány a podpoří tak edukativní charakter projektu,” komentuje průběh spolupráce Schandl.

“Skrze nástroje jako business model canvas a value proposition canvas jsme následně vypracovali 3 možné scénáře fungování Cirkulárního domu – realistický, optimální a ambiciózní. Ty popisují jednotlivé roky ekonomického fungování re-use centra a slouží Pražské tržnici pro posouzení jednotlivých forem provozu centra,” doplňuje Schandl.

Další vývoj projektu Cirkulárního domu v Pražské tržnici 

Cirkulární dům by měl sloužit především jako výkladní skříň re-use aktivit a nabídnout veřejnosti různorodé edukativní programy k tématu cirkulární ekonomiky. Cesta od ekonomické studie k realizaci je samozřejmě ještě dlouhá. Další vývoj tedy ukáže, zda (a jak) se bude studie v praxi realizovat. 

Co se událo v únoru v oblasti udržitelnosti? Přečtěte si o legislativní novince Evropského parlamentu, evropské analýze greenwashingu a inspirativním počinu inovativního centra IKEA Space10.