Proč je strmý nárůst cen hliníku problém?
Inflace, rostoucí ceny komodit, prázdné sklady kvůli nedostatku materiálů. To jsou nejen titulky článků, ale skutečná realita posledních měsíců. Aktuálně sledujeme strmý nárůst cen hliníku. Ten je přitom zásadní průmyslovou komoditou a zároveň jedním z nejlepších materiálů pro recyklaci. Výroba sekundárního – tedy recyklovaného hliníku, je navíc násobně levnější než výroba „čerstvého” hliníku přímo z bauxitu a to nemluvíme o ekologických dopadech.
Udržení tohoto materiálu v oběhu na co nejdelší dobu je proto v zájmu nejen ekologů, ale hlavně firem, které hliník využívají ve výrobě. V praxi ale recyklace hliníku naráží na mnoho překážek.
Úskalí a příležitosti při recyklaci hliníku
Jedním z největších problémů dokonale cirkulárního využití hliníku jsou příměsi, které se používají na výrobu slitin. Ty mění chemické a mechanické vlastnosti čistého hliníku. Hliník, který se využívá pro výrobu plechovky od piva, je proto materiálem s jinými vlastnosti než hliník, který se využívá pro výrobu trupu letadla.
I přesto, že hliník je jedním z nejlépe recyklovatelných materiálů – ve smyslu, že nedochází k degradaci materiálů a je tak recyklovatelný prakticky do nekonečna, v současné době neexistují technologie, které by byly efektivní pro separaci všech prvků ze slitin. Často náhodné směsi slitin z recyklátů jsou obvykle samostatně nevyužitelné.
Recyklace ušetří roční energetickou spotřebu Francie
Recyklát se tak většinou přimíchává do čerstvého materiálu, kde se různé slitiny rozředí pod objem daný mezinárodními standardy ISO. Firmy přesto o recyklovaný hliník zájem mají.
Výroba recyklovaného hliníku, nebo hliníku s příměsem recyklátu, spotřebuje o 95 % energie méně než výroba primárního, nového materiálu. Při aktuálních cenách energie tak jde o nezanedbatelnou částku, která znovu žene cenu primárního materiálu nahoru.
Data dokonce ukazují, že rozdíl spotřeby energie pro výrobu primárního a sekundárního hliníku se rovná roční energetické spotřebě Francie. Recyklace materiálů by nás proto měla zajímat i z hlediska zaručení energetické bezpečnosti v Evropě.
Jak na cirkulární využití hliníku
Správně nastavená cirkulace materiálů je smysluplná jak ekonomicky, tak ekologicky. Aby materiál neskončil na skládce a mohl cirkulovat, musí výrobky respektovat prvky cirkulárního designu. Ten už přímo počítá s tím, že výrobky, které doslouží se rozeberou a buď opraví, nebo se materiál z nich využije do další výroby.
Sekundární zdroje jsou levnější, recyklace je míň náročná na zdroje než výroba primárního materiálu a navíc cirkularita materiálů přispívá ke snižování uhlíkové stopy a částečně řeší problém nakládání s odpady. I přesto je ale svět dnes cirkulární pouze z 9 % (Circularity Gap Report). To značí, že pouze 9 % materiálu, který je v aktuální světové ekonomice v oběhu, pochází ze sekundárních zdrojů, neboli recyklátů. Změnit se to snaží různé vládní a nadnárodní strategie i individuální firmy.
Například automobilka BMW plánuje do roku 2040 vyrábět všechny své vozy ze sekundárních materiálů. Tedy využívat také recyklovaný hliník. Prodejce kávy Nespresso, který své kávové kapsle vyrábí z hliníku kvůli jeho specifickým vlastnostem a recyklovatelnosti, už několik let provozuje vlastní program zpětného odběru použitých kapslí a následně zabezpečuje jejich recyklaci.
Příklady cirkulární praxe se začínají objevovat v každém odvětví kolem nás. Firmy ale musí své cirkulární strategie urychlit – ukazuje nám to tržní situace s cenami materiálů a také aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině. Pokud chceme mít do budoucna fungující a prosperující ekonomiky, musíme se zaměřit na rozumnější nakládání se zdroji a hledat cesty, jak materiály využívat co nejdelší dobu.