Foto: Unsplash.com
Naplnit cíle Zelené dohody je v Česku reálné, zásadní je energetika
Podle nejnovější studie McKinsey je v tuzemsku snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 možné. Abychom toho dosáhli, bude dle propočtů třeba investovat 500 miliard korun, což představuje 1 % našeho HDP. Zásadní je přitom pro Českou republiku snížení podílu uhlí na výrobě elektřiny a tepla. Pokud by se však podařilo tuto oblast transformovat, znamenalo by to naplnění tří čtvrtin se stanovených cílů Zelené dohody, tedy z oněch 55 %.
Energetika se u nás podílí na vytváření 35 % všech emisích což je o 11 % více než je průměr EU. Kromě snížení podílu uhlí v energetice by Česku k dosažení cílů pro rok 2030 pomohla ještě opatření ze čtyř oblastí: elektrifikace dopravy, snížení energetické náročnosti budov, změna způsobu vytápění a ohřevu vody a elektrifikace průmyslu. Tato opatření je však podle studie třeba realizovat co nejdříve.
“Za nejjednodušší, ale současně největší krok pro firemní sektor nyní považujeme přechod k obnovitelným zdrojům energie. A to buď formou uzavřeného cyklu u firmy samotné, což vyžaduje větší investice a přípravu, nebo v rámci změny smluvního dodavatele energií. My sami v oblasti energetiky prohlubujeme partnerství s lídry na trhu, jako je například Nano Energie. Opatření je ale potřeba zavádět i v jiných oblastech, například u budov, kanceláří či výrobních podniků. Tam lze řešit vše od provozu, přes odpady, vodu až po energie s důrazem na uzavírání materiálových toků,” popisuje Laura Mitroliosová z CIRA Advisory.
Jednorázové plasty v červenci skončí, bioplasty je nenahradí
Evropská unie se zavázala, že od letošního července nebude možné na trh uvádět plastové výrobky na jedno použití. Jedná se například o plastové příbory a nádobí, brčka nebo tyčinky na čištění uší. K tomuto kroku dospěla EU zejména kvůli nadměrné spotřebě plastů, kterých se podle dostupných údajů vyrobí za rok okolo 300 milionů tun a 8 milionů tun skončí v oceánech. Do zákazu však nespadají jen “obyčejné” plasty, ale i takzvané bioplasty. Ty mohou u spotřebitelů vyvolávat pocit, že vzhledem k jejich názvu jsou nezávadné nebo dokonce samovolně rozložitelné v přírodě. Není tomu tak.
Materiál s definicí bioplast musí splňovat jednu z podmínek – být v přírodě rozložitelný, nebo vyrobený z přírodních látek. Nelze tedy u každého bioplastu počítat s tím, že v přírodě dojde k jeho samovolnému rozkladu.
“Myšlenka ulehčit životnímu prostředí díky plastům, které se v přírodě samy rozloží, zní hezky, ale neodvažovala bych se tvrdit, že jde o správnou volbu, čemuž nasvědčuje i zákaz ze strany EU. Musíme si uvědomit, že i bioplasty obsahují potenciálně rizikové látky, jako jsou aditiva a plniva. Ta následně mohou půdu a vodu kontaminovat. Biorozložitelné plasty potřebují ke svému rozkladu speciální podmínky – zvýšený tlak, teplotu nebo pH půdy. Je třeba také myslet na to, že při neúplném rozložení vznikají mikroplasty, které se dostávají do vody a půdy a následně do těl živočichů i lidí. Bioplasty tedy nejsou a nebudou trendem v novodobém obalovém hospodářství,” vysvětluje Laura Mitroliosová.
Cirkulární ekonomika může pomoct finančnímu zotavení z COVID-19
Podle výzkumníků z univerzity ve Warvicku je cirkulární ekonomika cestou k ekonomickému zotavení z pandemie COVID-19. Vědci z Velké Británie, Japonska, Malajsie, Nigérie a Spojených arabských emirátů dospěli ve své studii k závěru, že přijetí strategií oběhového hospodářství by bylo nejlepším způsobem zotavení světové ekonomiky a zároveň by umožnilo přechod na nízkouhlíkové hospodářství.
Navrhli tak přijetí oběhového hospodářství pro všechna průmyslová odvětví s odlišnou strategií pro každé z nich. Současně také definovali několik oblastí, na které měla pandemie pozitivní vliv – kvalita ovzduší, redukce dopravy, turismu, a tím znečištění pláží, došlo i k poklesu globální spotřeby energie. Například spotřeba uhlí klesla o 8 %, u ropy o 60 % a elektřina klesla o 20 % ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2019, což vedlo k rekordně nízkým globálním emisím CO2.
“Přechod na cirkulární ekonomiku je rozhodně cestou, jak z krize vyjít co nejlépe a snížit finanční ztráty. Jak ukázala studie, pandemie sice měla na životní prostředí pozitivní vliv, ekonomika ale nemůže zůstat utlumená dlouhodobě. Firmy musí postupně zavádět cirkulární opatření, abychom se pozitivním důsledkům způsobených pandemií přibližovali i v normálním režimu bez restrikcí. Naštěstí se s tím v rámci konzultací setkáváme už dnes, kdy firmy mají vlastní strategie, jak chtějí dosáhnout cílů EU. Často jsou ještě ambicióznější a v dílcích odvětvích deklarují uhlíkovou neutralitu už do roku 2030. O roce 2050 pak mluví jako o roce se stoprocentní uhlíkovou neutralitou,” říká Laura Mitroliosová.