Zimní olympijské hry 2026 v Itálii se prezentují v novém pojetí udržitelné mega akce. Klimatické limity, zásahy do krajiny i reakce místních komunit ale ukazují, že udržitelnost ve sportu není jednoduchý slib. Olympiáda se tak stává testem i impulsem ke změně.
Blížící se olympijské hry v Miláně, Cortině d’Ampezzo, Livignu, Bormiu a dalších lokalitách mají ambici ukázat, že i globální sportovní akce lze pořádat odpovědněji. Kritické hlasy však upozorňují na environmentální a sociální dopady, který tento typ událostí přináší. Právě tato ambivalence dělá z olympiády důležitý moment pro celý sportovní sektor – jako výzvu i příležitost hledat funkční a dlouhodobě udržitelná řešení.
Olympijské hry – zrcadlo současného sportu
Olympijské hry patří dlouhodobě k nejsledovanějším sportovním událostem světa. Současně ale představují extrémní zátěž na území, infrastrukturu i místní komunity. Hry v roce 2026 jsou výjimečné svou geografickou rozptýleností – soutěže se odehrávají napříč severní Itálií, od Milána až po Dolomity. Tento model měl omezit výstavbu nových sportovišť a snížit dlouhodobé environmentální dopady.
Zároveň však přináší nové výzvy: vyšší nároky na dopravu, logistiku i koordinaci. Kritici upozorňují, že i při využití existujících areálů dochází k zásahům do citlivých horských oblastí a ke změnám, které budou mít dlouhodobé dopady na krajinu. Olympiáda tak znovu otevírá otázku, zda lze globální sportovní akci oddělit od environmentálních a sociálních nákladů, které s sebou nevyhnutelně nese.
Klima jako limit zimních sportů
Jedním z nejviditelnějších témat letošních her je klima. Zimní sporty jsou na stabilních sněhových a teplotních podmínkách existenčně závislé, přesto se odehrávají v době, kdy jsou tyto podmínky čím dál méně předvídatelné. Technické zasněžování se stává standardem, nikoli výjimkou – a s tím rostou nároky na vodu i energii.
Olympiáda v Itálii tento trend jen zvýrazňuje. Příprava tratí v nižších nadmořských výškách a v regionech s kolísavými zimami klade otázku dlouhodobé udržitelnosti nejen her samotných, ale i celého modelu zimních sportů. Nejde přitom jen o olympiádu – stejné dilema řeší světové poháry, národní soutěže i lokální závody. Klima se tak stává faktorem, který zásadně ovlivňuje budoucnost sportu jako takového.
Dopady na místní komunity a krajinu
Vedle environmentálních otázek se stále více mluví také o sociálních dopadech olympijských her. V regionech, kde se soutěže konají, rostou ceny bydlení, zvyšuje se tlak na infrastrukturu a mění se charakter místních komunit. Zatímco krátkodobý ekonomický přínos je často zdůrazňován, dlouhodobé dopady zůstávají méně viditelné – a o to citlivější.
Přípravy her v Dolomitech vyvolaly debaty o kácení lesů, úpravách krajiny i o tom, kdo z olympiády skutečně profituje. Tyto otázky nejsou nové, ale v kontextu klimatické krize a rostoucích sociálních nerovností získávají na intenzitě. Sport se tak dostává do pozice, kdy musí obhajovat nejen svou ekologickou stopu, ale i svůj vztah k místům a lidem, kteří jej hostí.
Udržitelnost jako dlouhodobý proces
Zkušenosti z olympijských příprav ukazují, že udržitelnost nelze redukovat na jednotlivá opatření nebo komunikaci „zelených“ závazků. Skutečná změna vyžaduje systémový přístup – od plánování přes realizaci až po vyhodnocení dopadů. Transparentní práce s daty, otevřená komunikace s veřejností a schopnost přiznat limity jsou dnes stejně důležité jako technologické inovace.
Olympiáda 2026 může být v tomto smyslu laboratoří: ukazuje, co funguje a kde současné přístupy selhávají. Zároveň potvrzuje, že udržitelnost není jednorázový cíl, ale proces, který se musí neustále přizpůsobovat měnícím se podmínkám – klimatickým, ekonomickým i společenským.
Co si z olympiády může odnést celý sportovní sektor
Ačkoliv jsou olympijské hry extrémem svou velikostí a viditelností, jejich zkušenosti jsou relevantní i pro menší sportovní organizace. Kluby, svazy a pořadatelé lokálních akcí často disponují větší flexibilitou a mohou změny zavádět rychleji a s menšími riziky. Právě zde se udržitelnost může stát praktickým nástrojem – pro úspory v provozu, lepší práci s partnery i posílení vztahu s fanoušky.
Olympiáda ukazuje, že tlak na udržitelnost bude ve sportu dál růst. Nejen ze strany světových federací, ale i sponzorů, měst, institucí i veřejnosti. Organizace, které se na tento posun připraví včas, získávají náskok – ať už jde o udržitelné eventy, cirkulární provoz sportovišť nebo smysluplnou komunikaci bez greenwashingu.
Výzva i příležitost pro budoucnost sportu
Zimní olympijské hry 2026 se nepohybují ani na pólu plného naplnění udržitelných ambicí, ani na straně jednoznačného selhání. Jsou realistickým obrazem doby, ve které se sport nachází. Ukazují limity současného modelu, ale zároveň otevírají prostor pro inovace, dialog a lepší rozhodování. Pokud má sport zůstat relevantní i v měnících se podmínkách, musí být udržitelnost chápána jako dlouhodobý proces, nikoliv jednorázový slib.
V konzultační praxi CIRAA se dlouhodobě zaměřujeme na to, aby se udržitelnost ve sportu promítala do reálného fungování organizací – nikoli jen na papíře. Pomáháme sportovním klubům, svazům i pořadatelům akcí s nastavením strategie udržitelnosti, tvorbou praktických manuálů pro sportovní eventy, hledáním úspor v provozu sportovišť a kanceláří, sběrem a vyhodnocováním dat o uhlíkové stopě, ale také s komunikací směrem k partnerům, sportovcům a fanouškům tak, aby byla srozumitelná a důvěryhodná. Více informací, jak můžeme sportovním klubům či organizacím pomoci, naleznete také zde.
Pokud vás zajímá, jak tyto přístupy fungují v praxi, podívejte se na naše zkušenosti ze spolupráce se sportovními organizacemi – například s Českým olympijským výborem, Českým florbalem nebo Českým svazem cyklistiky.
Olympiáda může inspirovat, ale skutečná změna začíná každodenními rozhodnutími v rámci sportu – na úrovni organizací, akcí i jejich dlouhodobého řízení.