Příspěvky

Hliník je jedním z nejdůležitějších průmyslových materiálů. Využívá se ve výrobě automobilů, letadel, ve stavebnictví, či elektronice. Růst jeho cen může dál posílit inflaci a proto bychom se měli začít na vysoké a strategické úrovni zajímat o recyklaci hliníku, navrácení již použité suroviny zpátky do výroby a jeho takzvanou cirkulaci v materiálových tocích. Růst cen za suroviny a hlavně jejich nedostatek je dlouhodobý problém, na který ekologické organizace upozorňují. Ekologie a cirkulární ekonomika není ideologie, ale realita. Kdo se na tuto realitu nepřipraví a nezačne měnit svůj byznys model nebude v budoucnu moct fungovat, růst. 

Proč je strmý nárůst cen hliníku problém?

Inflace, rostoucí ceny komodit, prázdné sklady kvůli nedostatku materiálů. To jsou nejen titulky článků, ale skutečná realita posledních měsíců. Aktuálně sledujeme strmý nárůst cen hliníku. Ten je přitom zásadní průmyslovou komoditou a zároveň jedním z nejlepších materiálů pro recyklaci. Výroba sekundárního – tedy recyklovaného hliníku, je navíc násobně levnější než výroba „čerstvého” hliníku přímo z bauxitu a to nemluvíme o ekologických dopadech.

Udržení tohoto materiálu v oběhu na co nejdelší dobu je proto v zájmu nejen ekologů, ale hlavně firem, které hliník využívají ve výrobě. V praxi ale recyklace hliníku naráží na mnoho překážek.

Úskalí a příležitosti při recyklaci hliníku

Jedním z největších problémů dokonale cirkulárního využití hliníku jsou příměsi, které se používají na výrobu slitin. Ty mění chemické a mechanické vlastnosti čistého hliníku. Hliník, který se využívá pro výrobu plechovky od piva, je proto materiálem s jinými vlastnosti než hliník, který se využívá pro výrobu trupu letadla. 

I přesto, že hliník je jedním z nejlépe recyklovatelných materiálů – ve smyslu, že nedochází k degradaci materiálů a je tak recyklovatelný prakticky do nekonečna, v současné době neexistují technologie, které by byly efektivní pro separaci všech prvků ze slitin. Často náhodné směsi slitin z recyklátů jsou obvykle samostatně nevyužitelné.

Recyklace ušetří roční energetickou spotřebu Francie

Recyklát se tak většinou přimíchává do čerstvého materiálu, kde se různé slitiny rozředí pod objem daný mezinárodními standardy ISO. Firmy přesto o recyklovaný hliník zájem mají.

Výroba recyklovaného hliníku, nebo hliníku s příměsem recyklátu, spotřebuje o 95 % energie méně než výroba primárního, nového materiálu. Při aktuálních cenách energie tak jde o nezanedbatelnou částku, která znovu žene cenu primárního materiálu nahoru.

Data dokonce ukazují, že rozdíl spotřeby energie pro výrobu primárního a sekundárního hliníku se rovná roční energetické spotřebě Francie. Recyklace materiálů by nás proto měla zajímat i z hlediska zaručení energetické bezpečnosti v Evropě.

Jak na cirkulární využití hliníku

Správně nastavená cirkulace materiálů je smysluplná jak ekonomicky, tak ekologicky. Aby materiál neskončil na skládce a mohl cirkulovat, musí výrobky respektovat prvky cirkulárního designu. Ten už přímo počítá s tím, že výrobky, které doslouží se rozeberou a buď opraví, nebo se materiál z nich využije do další výroby.

Sekundární zdroje jsou levnější, recyklace je míň náročná na zdroje než výroba primárního materiálu a navíc cirkularita materiálů přispívá ke snižování uhlíkové stopy a částečně řeší problém nakládání s odpady. I přesto je ale svět dnes cirkulární pouze z 9 % (Circularity Gap Report). To značí, že pouze 9 % materiálu, který je v aktuální světové ekonomice v oběhu, pochází ze sekundárních zdrojů, neboli recyklátů. Změnit se to snaží různé vládní a nadnárodní strategie i individuální firmy.

Například automobilka BMW plánuje do roku 2040 vyrábět všechny své vozy ze sekundárních materiálů. Tedy využívat také recyklovaný hliník. Prodejce kávy Nespresso, který své kávové kapsle vyrábí z hliníku kvůli jeho specifickým vlastnostem a recyklovatelnosti, už několik let provozuje vlastní program zpětného odběru použitých kapslí a následně zabezpečuje jejich recyklaci.

Příklady cirkulární praxe se začínají objevovat v každém odvětví kolem nás. Firmy ale musí své cirkulární strategie urychlit – ukazuje nám to tržní situace s cenami materiálů a také aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině. Pokud chceme mít do budoucna fungující a prosperující ekonomiky, musíme se zaměřit na rozumnější nakládání se zdroji a hledat cesty, jak materiály využívat co nejdelší dobu.

Dubnovým tématem byla především nová taxonomie EU, která usnadní investice do udržitelných projektů a ztransparentní komunikaci firem v oblasti udržitelných aktivit. Zvyšující se ceny plastů opět připomněly důležitost navracení materiálů do oběhu a k dispozici je návrh Ministerstva životního prostředí Cirkulární Česko 2040.

Byznysová iniciativa Změna k lepšímu včera představila deset kroků, které Česku pomohou k udržitelnému restartu ekonomiky. Inspirativní speakeři, mezi kterými se představil například právník Jiří Helán z KROUPAHELÁN, Soňa Jonášová z INCIEN nebo zakladatel oceňovaného start-upu Cyrkl Cyril Klepek, prezentovali konkrétní opatření snadno využitelná v mnoha českých firmách. Iniciativa věří, že díky těmto bodům bude Česko schopné současnou koronavirovou a klimatickou krizi obrátit ve svůj prospěch.

Produktová i korporátní komunikace Biopekárny Zemanka přechází od ledna 2021 k CIRA Advisory pod vedením Ivany Hekerle.

I na menších akcích se často spotřebuje velké množství jednorázových materiálů, plýtvá se zbytečně jídlem, vodou a energiemi. To samo o sobě představuje zátěž pro životní prostředí, kterou ale můžeme díky jednoduchým opatřením zmírnit. A i na první pohled malé kroky se v tomto ohledu počítají. 

I přes celosvětově obtížnou situaci okolo pandemie Covid-19 se aktivity spojené s cirkulární ekonomikou letos nezastavily a není třeba je zpomalovat. Na tom se podle nejnovějších průzkumů shodli mladí lidé i lídři nadnárodních korporací. Naopak jako pozitivní aspekt vnímají, že se během tohoto roku otevřely nové cesty fungování společnosti, transformoval se přístup lidí a zaměstnavatelů k práci na dálku a začala se rozvíjet témata jako cirkulární zadávání.